LET'S BLOG SOME SH*T

Bože můj, kdybych tak jen věděla, jak začít článek, byl by všechno jednodušší. No, pokusim se prostě nějak shrnout, co jsem dělala za dobu, co jsem se neozvala. Byla jsem na nádhernym zámku, kde jsem se konečně vyfotila s mamkou (moje sbírka fotek totiž obsahuje pořád jen kusy, kde jsem s tátou a bráchou). Taky jsem měla na mě produktivná týden, který jsem strávila venku a ve volných chvílích jsem se stávala závislou na zeleným čaji. Ne, že bych ho nepila už dřív, ale teď jsem schopná vypít klidně čtyři 3/4 litrový hrnečky (možná spíš hrnce) denně. A jeden kamarád mi řekl, že jsem zhubla, i když moc jsem mu kvůli tomu, že jsem minimálně měsíc a půl, nevěřila (třeba to byl ten zelenej čaj, kterej údajně zrychluje metabolismus, chichii).
Jinak jsem si s bráchou zavedla tradici, kterou dodržujeme vlastně už od července. Každej všední den si u Dobyvatelů ztracené pravdy dáme (v obýváku) oběd a vsázíme se, jestli bude konečně nějakej duchařskej díl. A začala jsem znovu sledovat Drbnu, u který jsem si vyráběla diář do školy, do který se mimochodem celkem těšim. Fakt jsem si to na gymplu oblíbila, i přes ten tlak a nápor na mozek. Samozřejmě se netěšim na učení, ale na třídu a hlavně - NA LETTÉČKO. Vážně, takovej absťák jsem nikdy neměla. Naštěstí jsem při jednom výletu objevila volně na náměstí café+co automat a málem jsem se štěstím rozbrečela (ok, možná ne, ale objevit automat jen tak postavenej na náměstí je určitě nějaký znamení, nebo prostě obrovský štěstí).
Abych nějak šetrně odběhla od záležitosti mojí závislosti na kafe (mimochodem, aspoň budu mít čim nahrazovat během školy zelenej čaj, což je plus) - během pěti dnů jsem znovu přečetla celou Drahokamovou trilogii. Vážně jsou to jedny z mých oblíbených knížek (a musim je někde splašit do kindlu). No a v posledních dnech jsem se začala těšit na podzim (dokonce tak moc, že když svítí sluníčko, tak si přeju, ať je pošmurno a prší). Možná to je kvůli tomu, že jsem si pořídila asi po 4 letech bundu, která se mi opravdu líbí + k ní mám strašně hezký skinny jeans a školní kabelku (která je jedním z hlavních důvodů, proč se těšit do školy). A taky se těšim na Vánoce. Fakt, v půlce srpna se těšit na Vánoce hraničí s nenormálností.

 

Jednoznačně moje nejoblíbenější vánoční povídka. Tahle knížka byla sice obtížnější na čtení, ale s pomocí slovníku jsem to nějak zvládla :-D 

xx