Necomeback

Uběhl rok a půl a neozvala jsem se.

Publikovala jsem tady celkem 18 článků a teď mi každej, krom pár výjimek, přijde divnej.

Změnila jsem se, změnil se můj pohled na svět, rozšířila jsem okruh svých přátel a celkově se všechno otočilo o 180 stupňů. Miluju tuhle změnu a zároveň se jí trochu děsim.
Obdivuju poezii, Psí vojáci jsou všechno, Filip Topol je Bůh, inteligentní lidi jsou skvělí, rum je zlej a za chvíli budu dospělá. Žiju. A to se ještě nikdy nestalo.
Časy se mění a já společně s nima. Nemám ráda svoje minulý já, který je snad zapomenutý někde hluboko ve vzpomínkách všech ostatních. 

Takhle bych asi shrnula tu dobu co jsem nenapsala. Berte to taky jako omluvu mých zadněných let způsobených malou/velkou degenerací na druhym stupni ZŠ.

Je divný psát blog. 

Má to svý kouzlo.

"when you grow up, your heart dies"

► Bastille - Falling

Asi to je neomluvitelný, že jsem se tu na to jen tak vykašlala, ale prostě se to stalo. Od prázdnin jsem zažila pár novejch věcí, jako třeba taneční (což byla z větší části zbytečná ztráta času, protože mě to prostě nebavilo). Taky máme celkem dost učení, ale co bych měla čekat od gymplu, přeci jen už tam nejsem jako vyjukanej prvák, ale jako otuženej druhák, co pořádá Majáles, že jo. Večery ještě furt trávim posloucháním audioknih Harryho Pottera. Takže se vlastně tolik nezměnilo.
Nicméně, tenhle článek byl psán čistě z důvodu toho, abych dokázala, že ještě pořád žiju a že jsem živá a zdravá a že se mám dobře. A taky možná kvůli tomu, abych zjistila, jestli mi blogování chybí, nebo ne. Uvidíme, ale prozatím se mějte krásně, možná se nějaký další krásný noci ozvu (a nebo taky ne, kdo ví).

Jo a hezkej zbytek svátků přeju ☺

xx

B&W

Čaukyyyyys! Prázdniny jsou - jak jsme si všichni určitě všimli - nenávratně pryč (ok, ještě den zbývá, ale co to je oproti dvěma měsícům). Včera jsem byla u kadeřníka, který mi "trochu" zastřihl "konečky", takže mám vlasy něco málo pod klíční kost (původně jsem je měla už pod prsa), takže jsem zvědavá, co s nima budu o tančeních dělat. Večer jsem šla na celkem shitty párty, která teda byla na jednu stranu fakt moc funny a chvíli jsme s holkama pařily ve stylu YOLO nebo tak, ale ve druhý polovině večera to začlo být na nic (a ne jenom kvůli tom, že jsem byla jediná střízlivá a ostatní tam vesele pili).
Taky jsem dokoukala Skins, i když jen první a druhou generaci + zakončení příběhu o Effy, Cassie a Cookovi, tedy Fire, Pure a Rise. Třetí generace (aka 5. a 6. série) mě prostě nezaujala. Taky mě odradila ta strašná změna úvodního soundtracku... no, zkrátka se mi to nelíbilo, tak jsem to přeskočila. A zpráva dne - konečně jsem viděla The Fault in Out Stars!! A bože můj, já pofňukávala od chvíle, co se tam objevil Gus. Prostě jsem brečela při jakýkoliv významný hlášce (jako třeba ta s metaforou, nebo o horský dráze), při jakymkoliv pohledu... no prostě jsem měla na konci filmu úplně černo pod očima a ulepený tváře od slz. A celkem jsem se divila, jak je ten herec, co hraje Guse, úplně jinej na fotkách a ve filmu.
Well, to by mohlo být všchno, co jsem chtěla napsat, a teď vzhůru k fotkám. Dneska jsem to udělala na téma Black & White (a jsou to spíš takový throw back fotky). Možná kvůli mojí náladě, možná kvůli počasí, a nebo taky kvůli tomu, že začíná škola (což pro mě ale znamená, že si budu moct dát konečně café+co lattéčko♥)

 výhled na Big Ben, Westminster Abbey a hromadu dalšího (#tb to 2k13)

Hochalpenstrasse

starej deníček, do kterýho jsem psala asi tak 14 dní

Dnes toho moc nebylo, ale co už.

xx

what's new??

Venku je podzim (a nikdo mi netvrďte, že ne, protože 13°- jako haló, tohle teda léto fakt není) a já si zase užívám s čajem doma. Stalkuju youtubers a blogy a občas taky zajdu ven. Někdy. Možná. Dneska jsem už dokonce zapálila ikeácký svíčky, čímž jsem prostě zahájila sychravou sezónu. Ke všemu mi táta přinesl ikea katalog, kterej si vždycky musim objednávat z netu, protože v Brně ho většinou nemají. Jsem čim dál víc nepozornější a nevšímavější (doufám že se to v září vylepší), protože jsem OPĚT šla k ortodentovi o den dřív. Nechápu, jak je to možný - ke všemu opakovaně - ale zkrátka se stalo :D
No, připravila jsem pár fotek, jsou to fotky věcí, co jsem si koupila/dostala během srpna. Možná o víkendu ještě pojedu do Brna na nákupy, ale to není vůbec jistý (i když fakt potřebuju ty šaty do tanečních).

dnešní důvod k radosti^^

 vypisuju si quotes z tumblru ( + prosvítající retro srdíčka s nápisy jako "can u not nebo ur annoying☺☺☺☺☺)

Bože můj, kdybych tak jen věděla, jak začít článek, byl by všechno jednodušší. No, pokusim se prostě nějak shrnout, co jsem dělala za dobu, co jsem se neozvala. Byla jsem na nádhernym zámku, kde jsem se konečně vyfotila s mamkou (moje sbírka fotek totiž obsahuje pořád jen kusy, kde jsem s tátou a bráchou). Taky jsem měla na mě produktivná týden, který jsem strávila venku a ve volných chvílích jsem se stávala závislou na zeleným čaji. Ne, že bych ho nepila už dřív, ale teď jsem schopná vypít klidně čtyři 3/4 litrový hrnečky (možná spíš hrnce) denně. A jeden kamarád mi řekl, že jsem zhubla, i když moc jsem mu kvůli tomu, že jsem minimálně měsíc a půl, nevěřila (třeba to byl ten zelenej čaj, kterej údajně zrychluje metabolismus, chichii).
Jinak jsem si s bráchou zavedla tradici, kterou dodržujeme vlastně už od července. Každej všední den si u Dobyvatelů ztracené pravdy dáme (v obýváku) oběd a vsázíme se, jestli bude konečně nějakej duchařskej díl. A začala jsem znovu sledovat Drbnu, u který jsem si vyráběla diář do školy, do který se mimochodem celkem těšim. Fakt jsem si to na gymplu oblíbila, i přes ten tlak a nápor na mozek. Samozřejmě se netěšim na učení, ale na třídu a hlavně - NA LETTÉČKO. Vážně, takovej absťák jsem nikdy neměla. Naštěstí jsem při jednom výletu objevila volně na náměstí café+co automat a málem jsem se štěstím rozbrečela (ok, možná ne, ale objevit automat jen tak postavenej na náměstí je určitě nějaký znamení, nebo prostě obrovský štěstí).
Abych nějak šetrně odběhla od záležitosti mojí závislosti na kafe (mimochodem, aspoň budu mít čim nahrazovat během školy zelenej čaj, což je plus) - během pěti dnů jsem znovu přečetla celou Drahokamovou trilogii. Vážně jsou to jedny z mých oblíbených knížek (a musim je někde splašit do kindlu). No a v posledních dnech jsem se začala těšit na podzim (dokonce tak moc, že když svítí sluníčko, tak si přeju, ať je pošmurno a prší). Možná to je kvůli tomu, že jsem si pořídila asi po 4 letech bundu, která se mi opravdu líbí + k ní mám strašně hezký skinny jeans a školní kabelku (která je jedním z hlavních důvodů, proč se těšit do školy). A taky se těšim na Vánoce. Fakt, v půlce srpna se těšit na Vánoce hraničí s nenormálností.

 

Jednoznačně moje nejoblíbenější vánoční povídka. Tahle knížka byla sice obtížnější na čtení, ale s pomocí slovníku jsem to nějak zvládla :-D 

xx