d a y 3.
1. Bojím se výšek. A to opravdu hodně, i když poslední dobou se překonávám. Možná mám spíš hrůzu z rozhleden, who knows.
2. Bojím se paranormálních jevů. Věřím na ně, prostě jo. Už kvůli mojí tetě, která je na takové věci háklivá. Dokonce o tom i nerada mluvim, ale když už jsem u toho - mám doma knížku o záhadách světa. Jednou jsem ji četla a od té doby se na ní bojim sáhnout. Ale zase na druhou stranu mě to tak nějak přitahuje, takže je to fakt komplikovaný.
3. Bojím se hmyzu. Bez výjimky snad všeho. Od kobilek až k beruškám. Každý večer provádim pravidelné kontroly, bez kterých bych asi neusnula.
4. Bojím se smrti. Ale o tom se asi nemusim rozepisovat.
5. Bojím se mimozemšťanů. Proč? Protože mám na těle vždycky přes noc x různých modřin, který jsem tam předchozí den neměla. A taky jsou tu kruhy v obilí, který jednou byly dokonce i na poli vedle dědova domu. A jednou jsem četla nějakou teorii o tom, že si nás chovaji tak, jako my si chováme králíky a že si pro nás jednoho dne přijdou.
6. Bojím se hloubky. Jo, mám sice strašně moc ráda dokumenty o mořích a oceánech a o životě v nich, ale když jsem potom v moři nebo prostě kdekoliv a jsem v hloubce, dostanu záchvat paniky. Jednou byla na dovolený asi 20 metrů od břehu prostě naplavená celkem široká písčitá linie (fakt netušim jak tomu jinak říct, už nad tim přemýšlim asi 10 minut). A mezi mělčinou a tou linií bylo prostě těch 20 metrů hloubky (za tou mělčinou byl totiž celkem nenadálej spád). S mamkou jsme tam prostě borcovsky doplavaly a najednou jsme si všimly, že z vody vyloženě vyskakuje něco velkýho a bílýho. Mamka je takovej chlap, takže se nebála, ale já byla podělaná až za ušima, takže jsem se rozhodla, že radši poplavu zpátky. Sama. Tou hloubkou. Byla jsem tak ve čtvrtině mojí cesty, když jsem si tohle uvědomila. Kdyby se mě v tu chvíli dotkla jakákoliv chaluha, asi se začnu z tý nenadálý hysterie topit. Takhle rychle jsem NIKDY, nikdy, nikdy neplavala. Naštěstí jsem to přežila a žádná barakuda mě nestáhla dolů.
7. Bojím se 3. světové války. Aktuální téma, co?
8. Bojím se budoucnosti. Prostě nevim, co mě čeká, protože nejsem cílevědomá. Mám strach z toho, že se nedokážu rozhodnout, co budu chtít dělat. Zkrátka se obávám velký většiny z toho, co mě čeká.
xx
Tak to se bojíme asi stejnejch věcí :-D Jakože úplně. Něčeho se teda bojim míň nebo o tom spíš nepřemejšlim, ale vejšky, ty jsou fakt strašný. Mě se dělalo ouzko jak v Liberci ( - vypadlo mi jméno, nevím, jestli to byl Ještěd nebo cosi :-D ) , tak i na Ajfelovce, kde jsem vylezla až do třetího poschodí a lezla tam kolem zdi, připosraná :-D
OdpovědětVymazatBudoucnost a 3.světová válka - mě děsí hlavně představa, že se každou minutu může strhnout něco nečekanýho. Že budem sledovat nějaký neštěstí. A to spolu i souvisí, prostě.
Mimozemšťani mě děsili hlavně dřív. Protože, vesmír je obrovskej, není možný abysme my byli jediní, kdo v něm žije, no ne? Ale zase nevím, jestli naší zemi navštěvujou, radši nepřemejšlet! :-D A připomněla si mi ZOE!!! Jako fakt, v Alfieho vlogu zrovna říkala přesně tohle, tyjo, že má modřiny na rukou, když se probudí a tak a že říká, že jí unášej mimozemšťani. Jste propojené! Někde s váma asi něco... ani to nechci vyslovit :-D Děsivé.
Smrt - fuj, fuj, fuj, nepřemejšletnepřemejšletnepřemejšlet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Můj asi největší strach.
HMYZ!!! TAKY SE BOJÍŠ BERUŠEK? Se spolužačkou jsme se teď schodly na tom, že se taky bojíme berušek, já prostě nikdy nevzala berušku do ruky, mezitímco každej druhej si jí ihned nabíral na prst :-D!!! NIKDY!
Paranormální jevy. Z toho se mi taky dělá úzko. Fakt mám někdy období, kdy nad tim nepřemejšlim a někdy, kdy jsem z toho posraná až za ušima.
Asi zním vtipně :-D